Pokud jde o samotný výběr, největší oříšek je povrch a údržba. V obýváku, kde se jí a spí, se brzy objeví šmouhy od rukou nebo otisky hlavy. Zkuste sáhnout po omyvatelné vinylové tapetě s jemnou texturou plátna. V ložnici jsem naopak vsadila na sametový povrch – přesně takový, jaký má čalounění sedačky. Když jsem vybírala novou pohovku, dlouho jsem váhala mezi látkou a kůží. Nakonec zvítězilo velurové polstrování – tedy vlastně velvet upholstery v tmavě modré. K němu jsem na protější stěnu dala tapetu s decentním geometrickým motivem ve stejné barevné škále. Výsledek? Místnost působí sjednoceně a elegantně, aniž byste museli utrácet za složité dekor

Materiál čalounění hraje u těchto multifunkčních kusů velkou roli. Sametové čalounění vypadá luxusně, ale je náročnější na údržbu, zvlášť pokud máte doma mazlíčky. Kočičí drápky na sametu dělají viditelné vrypy, které nejdou vyčesat. Na druhou stranu, je příjemně chladivý v létě a v zimě hřeje. Pokud chcete něco odolnějšího, jděte do mikrovlákna nebo technického lnu. Z vlastní zkušenosti radím: pokud máte malé děti, vyhněte se světlým odstínům. Krémová sedačka po měsíci vypadá jako mapa všech prolitých džu

Třeba takový rozkládací gauč. Vypadá celkem nenápadně, jako běžná třísedadlovka s rovnými polštáři. Jenže pod sedákem se skrývá výsuvný rám s masivní latí. Když vytáhnete mechanismus, vznikne lehátko s pěnovou matrací o výšce dvanáct centimetrů. Moje kamarádka si pořídila model s certifikovaným slatted frame a tvrdí, že na něm spí líp než na vlastní posteli. Samozřejmě záleží na hustotě pěny – ta klasická za pár tisíc se po roce propadne do tvaru tvého zadku. U této varianty vždy kontrolujte nosnost a typ výplně. Polyuretan s paměťovou pěnou je dražší, ale vydr

Když už mluvíme o spánku, základem každé rozkládací sedačky je kvalitní rošt. Slatted frame by měl být pružný a rovnoměrně podpírat váhu. Moje stará pohovka měla laminované lamely, které se po roce prohnuly a každou noc jsem se budila s bolestí zad. Výměna za masivní bukový rošt byla zlomová. A aby to nebylo tak jednoduché, na tapetovanou stěnu jsem přidala závěsné police přesně nad hlavu místa na spaní. Nejenže ušetřily místo, ale díky tapetě v pozadí vypadaly jako součást designu. Vzdušné police s pár knihami a jednou pokojovou rostlinou dodaly stěně hloubku a odvedly pozornost od toho, že za rohem leží složené lůžkov

Když mi kamarádka řekla, že během jednoho víkendu promění svůj obývák, myslela jsem si, že si dělá legraci. Měla pravdu v jednom: původní sestava byla zoufalá. Stará rohová sedačka zabírala půlku místnosti a večer se z ní stal lehací tábor, kde se tři dospělí tísnili na pěnové matraci tloušťky sotva pět centimetrů. Každé ráno jsme sbírali polštáře rozházené po celém koberci. Hlavní problém? Žádné úložné místo na lůžkoviny. Deky a náhradní povlečení končily v krabici pod stolem, kde překážely při jídle. Věděla jsem, že potřebujeme změnu, a to nejen kosmetickou. Rozhodla jsem se sáhnout po kousku, který udělá víc parády i pr

Co mě na tom všem baví nejvíc? Že konečně nemusím mít pocit, že bydlím ve skladišti. Když přijde návštěva, stačí odsunout židli, rozložit pohovku a hodit na ni povlečení. Jídelní stůl zůstává na svém místě, jen se posune o pár centimetrů. Nikdo nevaří v ložnici a nespí v kuchyni. Prostě jen během pěti minut změníte funkci místnosti. A to je přesně to, co malé byty potřebují. Flexibilitu, která neruší estetiku. Pokud tedy řešíte, jak skloubit stolování s přespáváním, zkuste se podívat na svůj obývák novýma očima. Možná zjistíte, že ten správný jídelní stůl a promyšlená sedačka dokážou víc než celá ložn

Moje babička, která má klasickou postel s nočním stolkem, kroutila hlavou. Ale když u mě přespala, překvapeně zjistila, že se vyspala líp než doma. Ten rozdíl dělá právě rošt a pěna. Klasické skládací lehátka z obchoďáků mají kovovou síť a tenkou pěnovku, která po půl roce klesne. Tato sedačka je sestavená tak, aby matrace držela tvar a rošt vydržel každodenní skládání. A jediné, co vidíte, je elegantní sametový povrch. Žádné plastové nožičky ani laciné zipy. Všechno je zakry

Tapeta v interiéru ale není jen ozdoba. Může plnit praktickou roli. V předsíni, kde se věčně otírají kabáty a batohy, jsem zvolila tmavou tapetu s motivem cihel. Je odolná, snadno se čistí vlhkým hadrem a maskuje otisky prstů. A hlavně – nemusíte malovat tak často. Zajímavé je, že i v kuchyni nad linkou se tapeta dá použít, pokud ji překryjete skleněnou deskou. Vypadá to draze, ale stojí to pár stovek plus lepidlo. Když jsem to zkoušela poprvé, bála jsem se, že to bude působit lacině. Omyl. Hosté se ptali, kde jsem koupila tu „speciální výmal