Když jsme před lety koupili byt s úzkou terasou o necelých deseti metrech, myslel jsem, že tam leda tak pověsíme prádlo a postavíme dva plastové fleky. Pak přišla první návštěva a já zjistil, že hosté potřebují přespat, ale ložnice je tak akorát pro nás dva. Tehdy mi došlo, že patio design není jen o tom, kam umístit květináč. Je to celá filozofie, jak z malého venkovního koutu vykřesat maximum. A že ta cesta vede přes chytrý nábytek. Věřte mi, že i na osmi čtvercích se dá vytvořit místo, kde ráno usrkáváte kávu a večer podáváte drinky. Jen to chce promyslet každý centimetr od podlahy po zábrad

Věřím, že každý z nás má v sobě kousek kutila, i když se bojí vzít do ruky hladítko. Wall finishing je jedna z těch disciplín, kde chyba není tragédie. Vždycky se dá přebrousit, přetřít, nebo na ni položit dekorativní desku. Důležité je nebát se experimentovat a hlavně myslet na to, jak v tom prostoru budete žít. Zda budete potřebovat rychle přivítat hosty, aniž byste předtím hodinu uklízeli. Zda se vám chce každý večer roztahovat pull-out sofa a ráno ji zase skládat. Pokud je ten mechanismus kvalitní a stěna za vámi dobře ošetřená, nebude vás to bolet. Bude to součást rituálu, jako zalévání květin. A to je na celém tom bydlení to nejcenněj

Nebojte se sáhnout ani po čalounění, které je na dotek příjemné a zároveň odolné. Velvet upholstery není jen pro babičkovský styl – sametový povrch v tlumeném odstínu šedi nebo tmavě modré dodá malé místnosti punc luxusu, aniž by ji opticky zmenšil. Lesk látky odráží světlo, což při nedostatku místa oceníte víc než vzorovaný čaloun, který prostor roztříští. Pamatuji si, jak jsem u jednoho klienta řešila obývák s rozměry tři na čtyři metry. Nakonec jsme zvolili pohovku s lehacím mechanismem v barvě antracitové, a i když se do pokoje vešel jen stolek o průměru šedesát centimetrů, návštěvy vždycky chválily, jak prostor působí velkoryse. Když zvažujete, jak navrhnout malý obývací pokoj, myslete na to, že každý centimetr pod pohovkou je vítaný úložný prostor. Využijte ho na věci, které nepotřebujete denně – cestovní kufry, sezónní oblečení nebo b

Když už mluvíme o spaní, nesmíme zapomenout na matraci. V rozkládacích sedačkách bývá foam mattress tloušťky kolem 10 centimetrů. To je na občasné přespaní akceptovatelné, ale na každodenní spánek nedostatečné. Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži noc co noc – po třech měsících jsem měla bolesti beder. Pak jsem dokoupila samostatnou skládací matraci z paměťové pěny o tloušťce 16 centimetrů, kterou přes den schovám do skříně. Na noc ji položím na rozloženou sedačku. Zní to jako práce navíc, ale je to transformace z nepříjemného lehátka na pohodlnou postel. Pokud máte jen jednu místnost, je tohle jedna z mála cest, jak skloubit kuchyň s ložnicí, aniž byste každé ráno vstávali s křeč

V posledních měsících jsem si uvědomila, že ta proměna není jen o nábytku. Je to o tom, že si dovolíte mít místo, kde se nic neděje. Žádný úkol, žádný e-mail. Prostě jen sedíte a díváte se z okna. Moje relaxační zóna doma má teď podobu rohové sedačky s klik-klak mechanismem a pevnou pěnovou matrací. Když přijde tchyně, spí na ní jako na king-size posteli. Když jsem sama, ležím tam s knihou a kocourem na břiše. A občas si jen tak lehnu na koberec a dívám se do stropu. To je ten nejupřímnější test. Pokud vás to místo nutí zpomalit, udělali jste všechno správ

Největší problém však zůstával úložný prostor. Kam s peřinami, když v noci přijeli rodiče? Klasická skříň nestačila. Tehdy padla volba na variantu, která doslova zachránila domácnost: pořídila jsem si sedačku s vestavěným úložným boxem, tedy prakticky bed with storage schovanou pod sedákem. Pod matraci se vejdou dvě sady povlečení, jeden polštář a dokonce i molekula na zbytek ponožek. Tento kousek s šedým velvet upholstery vypadá jako sametový elegán a přitom uvnitř skrývá hlubokou kovovou vanu na tex

Když jsem před pěti lety rekonstruovala první garsonku, narazila jsem na zásadní problém. Obývací pokoj sloužil zároveň jako ložnice, pracovna a jídelna. Každý večer jsem balila notebook do skříně a vytahovala matraci, která zabírala půlku místnosti. Moje první domácí relaxační zóna byla vlastně jen volné místo na podlaze mezi stolem a skříní. Teprve když jsem objevila sílu chytrého nábytku, všechno se změnilo. Klíčem bylo najít kousek, který přes den funguje jako pohodlné posezení a v noci se promění v postel. Nemusí to být složité. Stačí vybrat jednu stěnu a věnovat ji jen odpočinku. Žádný pracovní stůl, žádné věšáky. Jen vy, knížka a možnost natáhnout n