Nakonec se zamyslete nad hloubkou dřezu. Standardních 16–18 cm je vhodných pro běžné mytí, ale pokud často myjete velké hrnce, zvolte hlubší variantu – pozor ale na to, že ve skříňce pod dřezem pak musí zůstat místo pro sifon a odpad. Typickou chybou je koupit hluboký dřez a pak zjistit, že se do skříňky nevejde nádoba na tříděný odpad. Vše si změřte ještě před nákupem a nechte si od prodejce potvrdit přesné rozměry výřezu. Pokud si nejste jistí montáží, raději ji svěřte odborníkovi – u vodovodní přípojky je každá chyba vidět hned, ale u špatného výřezu v desce už zpravidla není cesta zpět.

U nerezového dřezu sledujte tloušťku plechu a povrchovou úpravu. Tenký plech se prohýbá, drnčí a snadno se poškrábe. Ideální je nerez s povrchem kartáčovaným, který skryje drobné vrypy. Nevýhodou je hlučnost – bez protihlukové vrstvy na spodní straně uslyšíte každý dopad vody. Granitový dřez je tišší, odolnější proti poškrábání a méně náchylný k usazování vodního kamene. Zato vyžaduje opatrnější zacházení s horkými hrnci, které mohou způsobit praskliny při náhlé změně teploty, a jeho vyšší hmotnost zatíží skříňku – tu je nutné zpevnit.

Pro koupelnu se nejčastěji používají samolepicí rohože s integrovaným kabelem, které se pokládají do stěrky nebo lepidla pod dlažbu. Výhodou je nízká montážní výška – obvykle jen pár milimetrů, což je ideální při rekonstrukci, kdy nechcete zvedat práh dveří. Před nákupem si pečlivě změřte plochu, kterou chcete vytápět, a odečtěte místo pod vanou, sprchovým koutem a WC. Rohož se nesmí stříhat mezi závity kabelu, proto je nutné vybrat přesný rozměr. Pokud vám zbyde pruh navíc, volte raději větší rohož a část schovejte pod vanu, než abyste ji museli zkracovat a riskovat přerušení kabelu.

Pokud nemůžete skříňku ukotvit do profilu, protože není v požadované poloze, řešením je montážní lišta, která se připevní na více profilů a teprve na ni se zavěsí skříňka. Tento způsob rovnoměrně rozloží hmotnost a eliminuje bodové zatížení. Po montáži vždy skříňku zatížte a zkontrolujte, zda se nehýbe. Pokud cítíte sebemenší vůli, okamžitě povolte vruty a zkontrolujte, zda jsou skutečně v profilu – jinak hrozí, že skříňka spadne i s veškerým obsahem.

Při návrhu nezapomeňte na čidlo podlahové teploty. To se umisťuje do ochranné trubičky, aby bylo v budoucnu vyměnitelné. Většina lidí tento krok podcení a čidlo zalije přímo do lepidla – pak je při poruše nutné rozebrat podlahu. Trubičku veďte od termostatu k čidlu vždy do spáry mezi dlaždicemi nebo do drážky, kterou vysekáte do stěny. Samotné čidlo musí být umístěno volně v podlaze, ne pod rohoží, a mělo by být uprostřed vytápěné plochy, ne v blízkosti stěny, kde je teplota nižší. Podle typu termostatu se pak řídí i maximální povrchová teplota – pro koupelnu je vhodné nastavit ji na hodnotu, která je příjemná na nohy, ale nepřehřívá dlažbu.

Než začnete vybírat konkrétní typ elektrického podlahového vytápění, zapomeňte na marketingové sliby a zaměřte se na tloušťku podlahy. Nejčastější chybou je koupit rohož a položit ji pod běžné lepidlo na dlaždice, aniž byste zkontrolovali, zda máte dostatečnou výšku prostoru pro tepelnou izolaci. U rohoží se izolační vrstva obvykle nepoužívá, protože by zvýšila podlahu o další centimetry. Pokud ale rohož položíte přímo na beton bez izolace, velká část tepla unikne do stropu sousedů a vy budete topit zbytečně. Podle toho se odvíjí i návrh výkonu – v koupelně, kde se očekává rychlý ohřev, volte plošný výkon alespoň 150 W/m², ale vždy s ohledem na to, co je technicky možné pro danou konstrukci.

Na závěr si připravte rozpočet nejen na materiál, ale i na čas. Stavba patrové postele svépomocí zabere zkušenému kutilovi jeden víkend, ale pokud jste začátečník, počítejte spíš s třemi dny. Během stavby mějte na paměti, že každý spoj musí být pevný, ale zároveň rozebíratelný – nikdy nevíte, kdy budete potřebovat postel přestěhovat do jiného pokoje. Pokud se vám nechce stavět, kupte si stavebnici s předvrtanými otvory – ušetříte si práci, ale i tak zkontrolujte, zda má všechny certifikace o bezpečnosti pro dětský nábytek. Ať už zvolíte jakoukoli variantu, mějte na paměti, že hlavní je, aby se v pokoji dobře bydlelo – proto nechte vždy aspoň 60 cm volného prostoru před postelí, aby se dal otevřít šuplík a projít s židlí. S trochou plánování vám 3×3 m bohatě stačí na funkční a bezpečný koutek pro učení i spaní.

Většina kuchyňských linek má horní skříňky hluboké okolo třiceti centimetrů a prázdné váží pět až deset kilogramů. Po naplnění nádobím se hmotnost snadno vyšplhá na dvacet kilogramů i více. Pokud skříňku kotvíte pouze do sádrokartonové desky, hmoždinka se po čase uvolní, protože materiál pracuje a nedrží pevně. Jediným bezpečným řešením je ukotvení do nosného profilu, případně použití speciálních kotev do dutých stěn, které se rozevřou za deskou. Tyto kotvy ale mají svůj limit a pro těžší skříňky se nehodí.