Materiál sedáku je alfou a omegou. Když už do jídelních židlí investujete, ať mají slušnou výplň. Levné židle s tenkou pěnou se po roce propadnou a sedák připomíná kámen. Hledejte modely s kvalitní pěnou, ideálně 16 cm vysokou, která drží tvar. Moje oblíbená kombinace je dřevěný rám se slatěným roštem a na něm silná pěnová matrace. Ten rošt zajišťuje vzdušnost a pružnost, záda vám neztuhnou ani po třech hodinách u svátečního oběda. Pokud máte malé děti, oceníte pratelné potahy. Ale pozor – ne každý materiál se hodí na každodenní použití. Sametový potah vypadá luxusně, ale skvrny od červeného vína se z něj špatně dostáva

Právě tyhle zkušenosti mě naučily, že space organization není jen o tom koupit nábytek s úložným prostorem. Jde o to, abyste každý centimetr využili chytře a s rozmyslem. Třeba pod postelí s úložným prostorem nemá smysl cpát krabice s věcmi, které nikdy nevyndáte. Lepší je tam dát sezónní oblečení, které vytáhnete jednou za půl roku, nebo těžké knihy, které jinak zabírají místo na poličkách. Stejně tak se vyplatí investovat do nábytku s odnímatelnými kryty na zip. Velurové čalounění sice vypadá luxusně a na dotek je jako samet, ale když na něj vylijete kávu, jste rádi, že potah můžete vyprat v pračce na 30 stupňů. Já mám na sedačce bílý velur a po dvou letech vypadá pořád jako nový, protože ho jednou za měsíc vyperu a nechám uschnout na balko

Poslední rada z praxe: vždy si nechte na každou židli alespoň 10 centimetrů rezervy na každou stranu. Když koupíte židle, které jsou na stůl příliš široké, budete se o ně při vstávání otírat břichem a odírat lak na dřevě. A to samé platí pro výšku sedáku. Ideální je, když je sedák přibližně 5 centimetrů pod úrovní desky stolu. Pokud je vyšší, budete mít pocit, že jíte ve stoje. Pokud nižší, budete se hrbit. Dobře zvolené dining chairs jsou investicí na desítky let. Když k nim přidáte rozkládací pohovku s click-clack mechanismem a slatěným roštem, máte doma kousek, který zvládne večeři, práci i spaní pro hosty. A to je přesně ten komfort, který v malém bytě oceníte každý

Samozřejmě ne každý byt si žádá stejný typ nábytku. Pokud máte místnost ve tvaru úzké chodby, klasická pohovka s úložným prostorem se tam nemusí vejít. Tady se hodí modulární systém, kde si sami složíte sedačku z několika dílů, například s jedním lehátkem a jedním sedákem. Modulární prvky často mívají vlastní vnitřní boxy, kam schováte třeba boty nebo čisté ručníky. A pokud máte opravdu málo prostoru, zkuste zvednout postel na pódium s výsuvnými šuplíky. Pod pódium o výšce 30 centimetrů se vejde kufr, čtyři páry bot a deset triček složených na stojato. Klíčem je nemyslet v rovině horizontální, ale vertikální. Každý metr čtvereční má totiž i kubický objem, který se dá využít. Už jsem viděla byty, kde pod postelí ležely lyže, snowboard a dokonce i skládací k

A co malé byty, kde každý centimetr hraje roli? Tam je zásadní výběr barvy a tvaru. Sytá, tmavá living room armchairs opticky zmenší prostor. Světle šedá, krémová nebo pastelově modrá naopak místo prosvětlí. Zapomeňte na masivní područky – ty kradou místo pro spaní. Volte modely s úzkými nebo ohebnými područkami, které lze sklopit do roviny s opěradlem. A pokud máte možnost, vyzkoušejte mechanismus naživo v obchodě. U click-clack systémů je častá závada, že se opěradlo po čase nedá úplně sklopit do roviny, protože se vzpříčí. Vyplatí se koupit značkové modely s kovovým rá

Pokud máte opravdu malý půdorys a každý centimetr je drahý, možná vás nadchne varianta s pull-out sofa. To není klasická dvoumístná sedačka, ale systém, kde se pod sedák vysune další lůžko. U nás to funguje v dětském pokoji, kde máme jednu menší sedačku, která se během pěti vteřin promění v široké lůžko pro dva kamarády. Děti milují, že si můžou samy ovládat mechanismus. A já miluju, že když hosté odjedou, stačí jedním pohyblem zastrčit lůžko zpátky a pokoj je opět volný na hraní. Zabere to méně místa než klasická rozkládací sedačka a vypadá to moder

Tady přichází na scénu geniální řešení: bed with storage. Můj gauč má pod sedákem velký šuplík na povlečení, deky a polštáře. Jenže jakmile jsem ho chtěl umístit pod okno, narazil jsem na problém s radiátorem a wall finishing. Omítka za radiátorem musí být speciální, odolná teplu. Jinak vám barva žloutne a praská. Dal jsem na radu starého zedníka a použil silikátovou omítku. Výsledek? Radiátor nekazí vzhled a stěna zůstává bílá i po dvou letech. A co je hlavní – gauč s úložným prostorem se dá plně vysunout, aniž by se ošoupal o tope