Základem je jídlo, které se vejde do ruky a nemá obal. Pečivo, sýr, sušené maso, ovoce, ořechy koupené do vlastního plátěného pytlíku. Místo kupovaných tyčinek si namíchejte vlastní směs ořechů a sušeného ovoce – nasypete ji do malé krabičky, kterou po cestě znovu použijete. Káva nebo čaj se dají vzít v termosce, ne v kelímku. Pokud si vaříte vodu na plynovém vařiči, berte jen tolik, kolik vypijete, a zbytky nevylévejte do přírody.
Praktický tip: kombinujte. Pokud musíte po asfaltu, jeďte pomalu a využívejte ho jen jako spojku. Na kole s širšími plášti a nižším tlakem si můžete dovolit i hrubší štěrk. Naopak úzké silniční pláště na polní cestě trpí. Vždy mějte v záloze plán B – když je cesta rozbitá nebo zarostlá, otočte se a hledejte jinudy. Asfaltu se úplně nevyhnete, ale můžete ho snížit na minimum.
Jízda po asfaltu je pro mnohé nutné zlo, ne cíl. Ať už jde o přejezdy mezi traily, dojíždění do práce, nebo cestu na oblíbený singletrail, vždy se vyplatí hledat trasy, kde je asfaltu co nejméně. Nejde jen o pohodlí, ale i o bezpečnost a opotřebení kola. Níže najdete pět osvědčených postupů, jak minimalizovat podíl asfaltu na vašich trasách.
Typickou chybou je spoléhat na navigaci, která vás pošle po nejkratší cestě. Ta bývá asfaltová. Nastavte si v aplikaci preferenci „vyhýbat se zpevněným cestám” nebo „preferovat nezpevněné”. Pokud to aplikace neumí, naplánujte si trasu ručně podle vrstevnic a vodních toků. Další chybou je jet po asfaltu jen proto, že je to pohodlnější. Z dlouhodobého hlediska vás to připraví o techniku a radost z jízdy.
Prvním krokem je plánování. Mapa s vrstvou zpevněných cest nestačí. Používejte mapy, které rozlišují asfalt, štěrk, polní a lesní cesty. V terénu si všímajte, kudy vedou značené trasy pro pěší nebo cyklisty – často kopírují historické úvozové cesty, které asfalt neznají. Vyhněte se hlavním silnicím, i když vypadají na mapě rovně. Rovná čára často znamená asfaltku s hustým provozem.
Hřebenovka mezi Pradědem a Šerákem je klasika, která má ale háček: o víkendu se na ni sjíždí nejvíc lidí a na některých místech se nedá jít vedle sebe. Trasa vede po kamenitých cestách, kde každý špatný krok znamená vývrtku. Praktické je vyrazit brzy ráno, kdy je chladno a cesty jsou prázdné. Nepodceňujte počasí – na hřebeni fouká i v létě a mlha dokáže přijít během půl hodiny. Typická chyba je vzít si lehké tenisky s měkkou podrážkou. Kameny jsou ostré a kloužou, proto se vyplatí pevná obuv se vzorkem.
Praktický test před odchodem: oblékněte se tak, abyste při prvních krocích mírně cítili chlad. Po deseti minutách chůze se zahřejete. Pokud je vám teplo už na startu, po hodině budete zpocení a na vrcholu prochladlí. Batoh balte tak, aby svrchní vrstva byla vždy po ruce – ne na dně. A pamatujte: největší chybou není málo vrstev, ale špatné vrstvy. Správně zvolené materiály a jejich střídání vás udrží v teple i v bouři.
Pozor také na křižovatky, kde se potkává více barev. Značky bývají umístěny na jednom sloupku nebo na stromech v těsné blízkosti. Vždy si nejdřív přečtěte, která barva kam vede, a teprve pak se rozhodněte. Častou chybou je vydat se po první značce, kterou uvidíte, aniž byste zjistili, zda vůbec směřuje k vašemu cíli. Některé trasy se totiž na křižovatce stáčejí do ostrého úhlu a člověk může snadno pokračovat po jiné barvě, protože si nevšiml odbočky.
Jak číst terén a vyhnout se asfaltu v praxi V momentě, kdy jedete, se orientujte podle povrchu. Asfalt poznáte podle hladkého, tmavého a lesklého povrchu, často s bílými čarami. Štěrk je světlejší, sypký a při odrazu světla se třpytí. Polní cesta bývá blátivá nebo prašná, s vyjetými kolejemi. Pokud narazíte na úsek, který se náhle mění v asfalt, zkuste se rozhlédnout – často vede souběžně stará cesta o pár metrů dál, třeba za mezí nebo podél potoka. Nebojte se zastavit a podívat se do mapy v telefonu.
Před odchodem si zkontrolujte, že máte vše, co se dá znovu použít: láhev, krabičku, příbor, sáček na odpad. Na trase pak platí jednoduché pravidlo – co si přinesete, to si také odnesete. Pokud narazíte na studánku, doplňte vodu, ale nenechávejte tam láhev ani obal. V restauraci na konci trasy se nebojte zeptat, zda vám dají vodu do vlastní lahve; většinou to jde.
Před každou túrou zkontrolujte, zda náplasti nejsou prošlé a zda víčko u roztoku drží. Vlhkost v batohu ničí obaly rychleji, než si všimnete. Lékárničku uložte do nepromokavého sáčku a dejte ji dítěti na dosah, aby si o náplast mohlo říct samo, když ucítí tlak v botě. Právě včasné zastavení a přelepení místa zabrání tomu, aby z malého problému byl důvod k ukončení výletu.
- ID: 437913
Be the first to review “Turistika bez odpadů: chyba, která zničí celý dojem”
Reviews
There are no reviews yet.