V malém bytě je důležité nastavit si systém, který funguje bez námahy. Třiďte průběžně, ne jednou za týden. Vynášejte papír a plast, jakmile se nádobka naplní, a sklo jen tehdy, když máte plnou tašku – jinak byste běhali ke kontejneru denně. Pokud máte komunální odpad, který se sváží jen jednou za dva týdny, investujte do malé nádoby se vzduchotěsným víkem. A pamatujte: lepší je vyhodit něco špatně do směsného odpadu, než to nechat hnít v bytě. Třídění nemá být otrava, ale zvyk, který vám ulehčí život i domácnost.

Jak zabezpečit nábytek a okna Skříňky, komody a police musí být pevně ukotvené ke stěně, a to i když se zdají být těžké a stabilní. Dítě je schopné vyšplhat po zásuvkách, čímž se těžiště nábytku posune a hrozí jeho pád. Použijte úchytky na stěnu, které jsou určené přímo pro dětský nábytek. Stejně důležité jsou pojistky proti přivření na dveřích a zásuvkách – s nimi předcházíte poranění prstů i přístupu k nebezpečným předmětům. Okna zase nezabezpečíte jen sítí proti hmyzu, ta neudrží váhu dítěte. Namontujte na okna dětské pojistky, které omezí otevření na jen pár centimetrů, a klíček vždy uložte mimo dosah.

Největší chybou je kupovat si sadu barevných nádob na každou komoditu zvlášť. V malém bytě to vytvoří chaos hned u dveří. Místo toho si pořiďte jednu větší nádobu na směsný odpad a malou přenosnou nádobku na tříděný odpad, kterou budete nosit k domu kontejnerům. Plast, papír a sklo můžete mít dočasně pohromadě – třídit se dá až venku, pokud to váš svoz umožňuje. Důležité je, aby nádobky měly víko a daly se snadno umýt.

Častým nedostatkem bývá i umístění postýlky. Nikdy ji nestavte přímo k radiátoru, k oknu ani k závěsům na šňůrky. Dítě by se mohlo zachytit a spadnout nebo se zranit. Postýlka by měla mít pevně dosedací matraci, mezi ní a bočnicemi nemá být mezera větší než dva prsty. Až dítě povyroste na velkou postel, pamatujte na postranici – ale ne na tu, která je stará z dětské postýlky, protože hrozí uvíznutí hlavy. Kupte novou, která odpovídá rozměrům.

Dalším tipem je využívat vertikální prostor. Na vnitřní stranu dvířek skříňky připevněte malou nádobku na víčka od PET lahví nebo na kovové uzávěry. Na balkoně, pokud ho máte, můžete mít box na sklo – jen ho musíte zakrýt, aby se v něm nedržela voda. V koupelně si dejte malou nádobku na baterie a drobné elektro, ale hlídejte, abyste ji nezapomněli vynést.

Rozpočet se odvíjí hlavně od druhu dřeva a kování. Levnější smrk vyjde zhruba na polovinu ceny buku, ale musíte počítat s tím, že ho budete muset častěji obrousit a natřít. Kvalitní hmoždinky a vruty – raději o průměr větší, než se zdá – tvoří jen malou část nákladů, ale rozhodují o tom, jestli police spadne. Celkově se vyplatí investovat do přesného měřicího nářadí a dobré vrtačky, protože tyto nástroje využijete i při dalších projektech.

Začněte tím, že si sednete do kouta, který chcete proměnit, a zůstaňte tam pět minut v klidu. Všímejte si, odkud přichází světlo a kde se ozývají zvuky z ulice nebo od sousedů. Pokud je kout u okna s přímým sluncem, sáhněte po sukulentech nebo tchýnině jazyku. Do tmavšího rohu dejte zamiokulkas nebo lopatkovec. Kromě výběru rostlin je důležité i jejich umístění – nepatří do těsné blízkosti hlavy, protože při odpočinku vás budou rušit pohybem listů nebo dokonce hmyzem. Ideální je umístit je na polici nebo stojan ve vzdálenosti alespoň metr od místa sezení.

Kotvení rozhoduje o bezpečnosti: nosnost stěny a správné hmoždinky Kotvení je důležitější než samotný materiál. Do plné cihly nebo betonu použijte klasické hmoždinky s kovovým vrutem. Do duté cihly potřebujete speciální hmoždinky do dutin, které se při utažení roztáhnou. Do sádrokartonu pak jedině křídlové hmoždinky nebo hmoždinky do sádrokartonu s velkým závitem. Nejoblíbenější chyba je spoléhat na univerzální hmoždinku z krabičky, která často do dutého materiálu nepasuje. Před vrtáním si ověřte, co je za stěnou – pomůže vám poklepání a zkušební vrt do méně viditelného místa.

Základní chyba bývá v rozměrech. Polička delší než osmdesát centimetrů ze smrku se bez středové podpory prohne, i když na ni postavíte jen pár časopisů. Pokud chcete dlouhé police, použijte buk nebo překližku o tloušťce alespoň dva centimetry, nebo na spodní stranu přidejte výztužné žebro. Druhým častým problémem je povrchová úprava. Vezmete surové dřevo, pověsíte a za měsíc zjistíte, že se na něm dělají skvrny od vlhkosti. Vždy natřete alespoň dvěma vrstvami laku nebo oleje, a to i na spodní stranu, kterou nevidíte.