Jednou z největších výzev bylo uskladnění ložního prádla. V garsonce nemáte místo na police s polštáři a dekami. Vyřešil jsem to pomocí bed with storage, která má pod celou plochou sedáku velký úložný box. Vejde se tam sada povlečení, dvě deky, tři polštáře a ještě rezervní ručník. Když host odejde, všechno se vrátí na své místo a chodba vypadá jako normální předsíň. Klíčová je disciplína: nesmíte ten box začít plnit věcmi, které patří jinam. Jinak se z něj stane černá díra, kam na poslední chvíli nacpete cokoliv a pak to nemůžete naj

Není to o tom, že byste museli mít všechno ze dřeva a lnu. Jde o to, abyste si vybrali jeden kus, který skutečně používáte a který má promyšlenou konstrukci. Třeba pull-out sofa, kde se pod rozkládací částí nachází hluboká zásuvka na boty. Nebo spací vak, který složíte do polštáře. Každý centimetr se počítá. Až příště vyrazíte do obchodu, zadržte před tím, co vypadá hezky, ale nemá žádnou funkci navíc. Místo toho rovnou ptejte na typy mechanismů a materiály. Vaše peněženka i planeta vám poděkují. A hosté? Ti už se těší, až u vás zase přes

Klíč k pohodlí na patiu tkví v detailech, které často přehlížíme. Koupila jsem kdysi levnou zahradní lavici z eukalyptového dřeva, krásně vypadala, ale po dvou hodinách sezení jsem měla pocit, že sedím na parketách. Řešení? Každé sedadlo, ať už je z jakéhokoli materiálu, potřebuje kvalitní výplň. Doporučuji investovat do samostatných sedáků s hustou pěnou nebo, pokud máte možnost, do pohovky s pevnou foam mattress o tloušťce alespoň 10 centimetrů. U venkovního nábytku se vyhněte paměťové pěně – drží vlhkost. Mnohem lépe funguje klasická polyuretanová pěna v prodyšném obalu. Kombinace dřeva a měkkého textilu dodá patiu teplo domova, zatímco kovové nohy zajistí stabilitu i při větru. Nezapomeňte na polštáře na opěradla – bez nich je každé sezení tvrdé a nepříjem

Když už máte vybraný kus nábytku, řešíte každodenní provoz. Třeba click-clack mechanismus u pohovky je oblíbený, protože prostě sklapnete opěradlo a máte lehátko. Ale pozor na jeho životnost. Levné provedení se po pár stovkách pohybů povolí. Raději sáhněte po osvědčené značce, která používá kovové spoje místo plastových. Z vlastní zkušenosti vím, že když mechanismus jednou zaskřípe, nezbývá než volat servis. A to ekologii nepomáhá, protože opravy materiálově stojí víc než prevence. Stejně tak u rozkládacích postelí. Čím méně pohyblivých dílů, tím menší riziko poruchy. Ideální je, když se dá matrace jednoduše vyndat a vyprat potah, aby se v ní nehromadily rozto

Klíčem k opravdu funkčnímu domácímu relaxačnímu koutku je kombinace pohodlí a praktičnosti. Většina lidí dělá tu chybu, že kupuje nábytek jen podle vzhledu, a pak zjistí, že se na něm nedá ani zdřímnout. Pokud máte malý byt, vsaďte na model s integrovaným úložným prostorem. Bed with storage je v tomto směru zázrak – pod sedákem schováte přebytečné deky, polštáře, ale třeba i sezónní oblečení. Já osobně mám doma variantu s matrací na dřevěné laťkové bázi, která se dá jednoduše vyklopit. Žádné šoupání s těžkými díly, žádné skřípění. A když už jsme u toho: laťková báze je naprosto nezbytná pro správné provětrávání matrace. Bez ní se v matraci drží vlhkost a po pár měsících začne zapác

První věc, kterou jsem udělal, bylo zbavení se klasické skříně a botníku. Místo nich jsem pořídil nízkou komodu s úložným prostorem na boty a několik polic na zeď. Uvolnilo mi to místo na délku asi jednoho metru. A právě ten metr se stal základem pro click-clack mechanismus, který promění celou chodbu na ložnici. Vybral jsem si model s pevným slatted frame, který je zdravější pro záda než obyčejná pěna. Když jsem ho poprvé rozložil, nestačil jsem se divit, jak pevně drží. Stačilo pár sekund a z chodby byla plnohodnotná noclehárna. Důležité je vybrat správnou šířku tak, aby po rozložení zůstal průchod alespoň padesát centimetrů. Jinak by host musel do pokoje skákat jako do post

Většina z nás má chodbu tak akorát na botník a věšák. Když ale bydlíte v garsonce nebo v malém bytě, každý centimetr se počítá. Pamatuju si, jak jsem se stěhoval do prvního vlastního bytu o pětatřiceti metrech. Chodba byla úzká jako chlapecká léta, dlouhá asi tři metry. Vešel se tam jen botník a zrcadlo. Hosté spali na nafukovací matraci, která zabírala půlku obýváku a ráno jsme ji cpali do skříně. Tehdy jsem si řekl, že tohle musí jít vyřešit chytřeji. A právě hallway design se stal klíčem k proměně celého bytu. Když začnete chodbu vnímat ne jako předsíň, ale jako prodloužení obývacího prostoru, otevřou se vám nové možno