Když má kuchyně jen pár metrů čtverečních, každý centimetr pracovní desky je k nezaplacení. Přenosný ostrůvek nabízí řešení, ale jen tehdy, pokud mu nejprve změříte prostor, kam ho chcete postavit. Základní chybou bývá koupit ostrůvek naslepo podle fotek. Než cokoli vyberete, zjistěte si přesné rozměry prostoru – nejen šířku a hloubku, ale i vzdálenost mezi ostrůvkem a okolními skříňkami. Ideální průchozí mezera kolem ostrůvku je alespoň 80 centimetrů, jinak se u něj neotočíte s hrncem ani s otevřenou myčkou. V užších místech pomůže ostrůvek na kolečkách, který vždy posunete stranou, ale pozor – kolečka zaberou dalších pár centimetrů, takže je započítejte do celkového rozměru.

Při výběru se zaměřte i na to, jak ostrůvek využijete. Pokud potřebujete hlavně extra pracovní plochu, postačí jednoduchá deska s policemi. Pokud ale chcete vařit, hledejte model s integrovanou varnou deskou nebo alespoň s otvorem na prkénko. Typickou chybou je koupit ostrůvek s velkým úložným prostorem, který pak zůstane poloprázdný, ale zabírá místo. Naopak příliš malý ostrůvek bez polic budete muset neustále uklízet. Změřte si také výšku – standardní kuchyňská linka má 90 centimetrů, ale pokud jste vyšší nebo nižší, přizpůsobte si výšku ostrůvku tak, abyste u něj nepracovali s nahrbenými zády. Většina modelů má nastavitelné nožičky, ale ty uberou z celkové stability.

Pokud plánujete na ostrůvku používat elektrické spotřebiče – rychlovarnou konvici, mixér nebo indukční vařič –, musíte vyřešit přívod elektřiny. Nejpraktičtější je umístit ostrůvek poblíž existující zásuvky, ideálně do vzdálenosti kratší než délka prodlužovacího kabelu. Prodlužovačka vedená přes celou kuchyni je nebezpečná a navíc vypadá neupraveně. Kvalitnější ostrůvky mívají vlastní zásuvku nebo USB port přímo v těle, ale to vyžaduje pevný přívod. Pokud si nejste jistí elektroinstalací, nechte si poradit od elektrikáře – nikdy neupravujte kabeláž svépomocí. U ostrůvku s vestavěnými spotřebiči (např. varná deska) je nutné zajistit dostatečné větrání a odvod tepla, což u přenosných modelů často chybí.

Ventilátor se vyplatí nejen v létě. V zimě zapněte reverzní chod na nízkou rychlost – teplý vzduch u stropu se tlačí dolů a snížíte náklady na vytápění. Tento režim je obzvlášť účinný v panelákových bytech s vysokými stropy, kde teplo setrvává nahoře. Pamatujte, že stropní ventilátor neochlazuje vzduch, ale vytváří pohyb, který odpařuje pot z pokožky. Proto ho umístěte nad postel nebo pohovku, ne doprostřed místnosti, kde budete mít pocit, že jen marně točí. Pravidelná údržba zahrnuje utažení šroubů po prvním měsíci provozu a vyčištění lopatek od prachu alespoň dvakrát ročně.

Kolečka nejsou jen o pohybu, ale i o stabilitě Kolečka jsou u přenosného ostrůvku alfou a omegou. Levnější modely mívají čtyři stejná otočná kolečka bez brzd, což je past na každodenní používání. Ostrůvek se pak při krájení nebo míchání pohybuje po podlaze a vy ho musíte jednou rukou přidržovat. Vyberte si proto provedení se dvěma kolečky s brzdou, nebo rovnou se všemi čtyřmi. Brzda musí jít zafixovat nohou, abyste nemuseli sahat pod desku. Důležitý je také materiál koleček – pro dlažbu nebo plovoucí podlahu se hodí měkká pryžová kola, která nedělají rýhy. Kolečka s tvrdým plastem zase oceníte na koberci, kde se lépe odvalují. Při nákupu si ověřte nosnost, protože ostrůvek plný nádobí a spotřebičů snadno překročí půl metráku.

Nakonec si rozmyslete, kam ostrůvek umístíte, až ho nebudete používat. Přenosný ostrůvek má smysl jen tehdy, když ho můžete snadno odsunout ke zdi nebo do rohu. Proto před koupí zkuste v duchu projet trasu, kterou budete s ostrůvkem manévrovat – přes práh, kolem stolu, do výklenku. Dveře a převisy desek bývají nejčastější překážkou. Pokud máte kuchyni propojenou s obývákem, ověřte, že ostrůvek neblokuje průchod, když je odsunutý. Dobrým testem je nakreslit si půdorys místnosti a vyznačit si všechny polohy ostrůvku. Teprve pak zjistíte, jestli se vám vyplatí investovat do většího modelu s elektroinstalací, nebo jestli stačí jednoduchý vozík bez zbytečností.

Při kombinaci více obrazů si nejprve rozložte rámy na podlahu a promyslete kompozici. Mezi jednotlivými díly ponechte mezeru 5–8 cm. Nad pohovkou nebo komodou vytvořte obdélník či čtverec, ne náhodné křivky. Pokud používáte galerijní lištu, můžete obrazy snadno přemístit, takže experimentujte s rozestupy. Po zavěšení každý obraz zkontrolujte z dálky – pohled ze sedačky nebo ze dveří odhalí, zda je výška správná. Pokud se mýlíte, lišta vám umožní rychlou korekci bez nového vrtání.