Důležitá je i kontrola brzd. Krátké jízdy často znamenají časté brzdění v nízkých rychlostech a delší stání. To podporuje korozi brzdových kotoučů a opotřebení destiček. Při prohlídce se kontroluje tloušťka destiček, stav kotoučů a také pohyblivost třmenů. Pokud cítíte vibrace při brzdění nebo auto táhne ke straně, je nutné to konzultovat s mechanikem. Zkontrolovat je vhodné i ruční brzdu a její lanka.

Nejprve zjistěte, zda máte na oprávnění nárok Rozhodující je váš trvalý pobyt nebo sídlo firmy. Pokud bydlíte v Praze a máte zde přihlášené vozidlo, máte nárok na rezidentské oprávnění. Pro podnikatele platí zvláštní režim – oprávnění se vztahuje na firemní vozidla, ale musíte doložit provozovnu v dané městské části. Ostatní řidiči, kteří pouze dojíždějí, mají možnost využít takzvané návštěvnické oprávnění, ale to je časově omezené a podléhá přísnějším pravidlům. Před podáním žádosti si proto pečlivě ověřte, do které kategorie spadáte.

Nejpraktičtější je začít s aplikací, která umožňuje přepínat mezi režimy pěší, cyklo a MHD. Při zadávání cíle nepište název ulice, ale vyberte bod přímo na mapě – stačí přiblížit mapu na místo, kam chcete dojít, a dlouhým stisknutím umístit značku. Tím se vyhnete situaci, kdy aplikace hledá adresu, kterou neznáte, a vy místo toho získáte trasu od vaší aktuální polohy k libovolnému bodu. Většina aplikací pak v nabídce „možnosti trasy” ukáže dvě až tři varianty: nejkratší, nejrychlejší a klidnější. Pro neznalého ulic je klidnější varianta často nejlepší, protože vede parky, podél řeky nebo vnitrobloky.

Žádost se podává online prostřednictvím portálu městské části, pod kterou spadá váše bydliště. Budete potřebovat občanský průkaz, technický průkaz vozidla a doklad o trvalém pobytu. Většinou stačí naskenované dokumenty, ale některé úřady vyžadují ověřenou kopii – proto si vždy předem přečtěte aktuální pokyny na webu konkrétní radnice. Po odeslání žádosti dostanete potvrzení a následně vám oprávnění přijde poštou nebo si ho vyzvednete osobně. Celý proces obvykle trvá několik pracovních dnů, takže nečekejte na poslední chvíli.

Nejčastější chybou je podání žádosti na nesprávném úřadě. Pokud bydlíte na rozhraní dvou městských částí, snadno se spletete. Proto si vždy ověřte, která radnice má vaši ulici ve správě. Dalším častým problémem je neplatná technická kontrola vozidla – bez ní úřad žádost zamítne. A pozor: oprávnění se vztahuje na konkrétní registrační značku, takže pokud měníte auto, musíte podat novou žádost.

Dalším praktickým krokem je zjistit, zda se ordinace nenachází v budově s recepcí, kde je nutné se nejprve ohlásit, nebo zda má samostatný vchod. V Praze je běžné, že praxe sídlí v bytovém domě, kde je zvonek označený jménem lékaře. Před návštěvou si proto zkontrolujte, zda máte správné číslo bytu a patro. Častou chybou je spoléhat na to, že vchod je označen velkou cedulí – někdy je označení nenápadné, zejména ve vnitrobloku.

Pozor na typickou chybu při přechodu mezi pěší a cyklo trasou. Cyklo trasy v Praze často vedou po silnicích s hustým provozem, ale občas vás zavedou do parku, kde je pěší zóna. Aplikace vám to neřekne, proto si při přepnutí režimu vždy zkontrolujte, jestli se v popisu trasy neobjevuje slovo „stezka” nebo „pěší” – pokud ano, raději zůstaňte v pěším režimu. A naopak, když jdete pěšky a aplikace vás vede přes frekventovanou ulici, podívejte se na mapu, jestli o dvě ulice dál není zelený pruh – to je často klidnější paralelní trasa, kterou algoritmus nezohlednil.

Když už oprávnění máte, můžete si usnadnit život mobilní aplikací, která vám připomene expiraci. To se hodí zejména u krátkodobých oprávnění, která se musí pravidelně obnovovat. A pokud se chystáte stěhovat, nezapomeňte oprávnění přepnout na novou adresu – jinak vám přestane platit a vy o tom nebudete vědět až do chvíle, kdy dostanete pokutu. Parkování v Praze se dá zvládnout bez stresu, stačí být důsledný a nepřehlížet maličkosti.

Jakmile oprávnění získáte, nezapomeňte, že v modrých zónách platí přísná pravidla. Parkovat můžete jen ve vymezených úsecích, kde je označení rezident. V ostatních částech zóny vám hrozí pokuta, i když máte platné oprávnění. Dále si hlídejte časový limit – u návštěvnických oprávnění je to často maximálně pár hodin. Pro delší parkování využijte parkovací domy na okraji zóny, které jsou často výhodnější i po finanční stránce.

Klíčové je naučit se číst ikonografie a barevné značení, ne názvy ulic. Zelená čára pro pěší, modrá pro cyklisty a oranžová pro MHD – to jsou univerzální symboly, které nevyžadují žádnou slovní zásobu. Když aplikace ukáže křižovatku, kde se trasa stáčí, zaměřte se na fyzický orientační bod: „u telefonní budky”, „před mostem” nebo „kolem stromořadí”. Tím se vyhnete časté chybě, kdy se soustředíte na ceduli s názvem ulice a přitom minete odbočku o deset metrů dřív. Mnoho lidí také dělá tu chybu, že si trasu uloží jen v hlavě a při prvním rozptýlení ji zapomene. Místo toho si v aplikaci zapněte hlasovou navigaci, která hlásí „za 200 metrů vpravo” – to funguje bez ohledu na to, jestli víte, jak se ta ulice jmenuje.