Nejdřív zjistit, jestli číslo platí i jinde. Přenosný vlhkoměr položený na stole u stěny ukáže jinou hodnotu než přístroj uprostřed místnosti. Měření opakujte ráno a večer po tři dny, ideálně vždy na stejném místě a ve stejnou dobu. Pokud je rozdíl mezi středem pokoje a rohem u zdi větší než 5 procent, problém není ve vzduchu, ale v tom, že zdivo vlhne zvenčí nebo z podlahy.
Předělat zavěšení je práce na dvacet minut. Sundejte záclonu, zkraťte ji nebo přemístěte tyč o několik centimetrů výš a do stran. Po úpravě zopakujte test s rukou. Pokud nad parapetem ucítíte proud teplého vzduchu a sklo se po hodině topení nerosí, je hotovo. Zároveň zkontrolujte, že radiátor není zanesený a odvzdušněný – i dokonalá záclona selže, když topení nehřeje. Studené sklo pak není vina látky, ale neprůchodného vzduchu.
Typickou chybou je plíseň jen setřít a natřít barvou. Tím se problém na čas skryje, ale vlhkost zůstává. Další chybou je sušit prádlo v tomto pokoji bez otevřeného okna. Pokud se prádlo suší uvnitř, uvolní do vzduchu několik litrů vody. Stejně tak vaření bez digestoře nebo pokličky. Všechny tyto činnosti patří do místností, kde lze rychle vyvětrat, nebo je třeba je dělat s otevřeným oknem.
Na trhu jsou odvlhčovače, ale bez ventilátoru se dá pracovat i s obyčejnými věcmi. Miska s jedlou sodou nebo nádoba s rýží pohlcují vlhkost jen okrajově – spíš jako doplněk. Účinnější je otevřené okno a průvan. Pokud bydlíte v bytě bez okna v koupelně, je nutné zajistit odvod vzduchu jinak – například společnou digestoří nebo pravidelným větráním přes přilehlou místnost. Bez toho se plísním nevyhnete.
Ostění kolem okna je tepelně nejnamáhanější částí obvodové stěny. Dochází tu ke třem věcem současně: zužuje se prostor pro izolaci, roste počet tepelných mostů a povrch má nejmenší plochu, kterou lze ohřát. Výsledkem je, že vnitřní povrch ostění bývá o několik stupňů chladnější než zbytek zdi. Jakmile jeho teplota klesne pod rosný bod, začne se na něm srážet voda. Netvoří se přitom jen na skle, ale hlavně na špaletě a v rozích, kde se potkává rám s omítkou.
Při rekonstrukci je potřeba řešit ostění jako celek. Izolace se nesmí přerušit v místě rámu. Vnější parapet musí mít spád a musí být utěsněn tak, aby pod něj nezatékalo. Vnitřní ostění se dělá co nejtenčí, ale zároveň se do něj vkládá izolační deska, která snižuje tepelný most. Chybou je nechat ostění bez izolace a jen ho obložit sádrokartonem. Ten sice povrch srovná, ale teplotu nezvýší. Stejně chybné je utěsnit spáru mezi rámem a zdí polyuretanovou pěnou bez následného přelepení parotěsnou páskou. Pěna sama vlhkost nezastaví.
Trvale vysoká vlhkost se projeví dřív, než si jí člověk všimne čichem. Okna se rosí na vnitřní straně skla, v rozích místností se objevují tmavé skvrny, tapeta se odchlípuje, kolem oken bobtná dřevo, v koupelně drží vlhkost i hodiny po sprchování. Typickým signálem je zatuchlý zápach v ložnici, i když se tam nekouří. Když se tyto znaky objeví, nejde o kosmetickou vadu. Plísně produkují spory, které dráždí dýchací cesty, zhoršují astma a alergie. Roztoči se množí právě ve vlhkém prostředí s teplotou kolem dvaceti stupňů.
Nejúčinnější prevence je kombinace tří věcí: kvalitní izolace ostění, řízené větrání a dostatečný tepelný výkon radiátoru. Bez toho se problém bude vracet každou zimu. Ostění kolem okna není jen estetický detail. Je to místo, kde se rozhoduje o tom, jestli vám zeď uvnitř zůstane suchá, nebo se promění v trvalý zdroj plísně.
Kde přesně vlhkost vzniká a co ji spouští Rosný bod závisí na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. Při běžném bydlení stačí, aby povrch ostění měl pod 12 °C, a srážení začne. Nejčastěji k tomu dochází v rozích, za závěsy, za radiátorem a v místech, kde je okenní rám osazen příliš blízko vnějšímu líci. Pokud je ostění navíc z plné cihly bez izolace, je situace ještě horší. Vlhkost se pak drží v omítce, ta postupně bobtná, odlupuje se a vzniká živná půda pro plíseň.
Další častou chybou je instalace vnitřních parapetů příliš daleko od rámu. Vznikne štěrbina, kterou uniká teplý vzduch, a ostění zůstává studené. Parapet má být osazen těsně k rámu a jeho přesah do místnosti má být jen takový, aby se pod něj vešel radiátor. Pokud už plíseň vznikla, nestačí ji jen omýt. Je nutné odstranit napadenou omítku, nechat zdivo vyschnout, ošetřit povrch a teprve potom opravit ostění.
Praktické řešení má dvě roviny. První je snížit vlhkost: větrat krátce a intenzivně, ideálně několikrát denně, a to i v mrazu. Sušit prádlo raději venku nebo v sušičce. Vařit s pokličkou a zapnutou digestoří. Druhá rovina je zvýšit povrchovou teplotu ostění. Pomůže, když se radiátor posune pod okno co nejblíž ke zdi a když se odstraní překážky, které brání proudění teplého vzduchu vzhůru podél rámu.
- ID: 470465
Be the first to review “Předělat zavěšení je práce na dvacet minut. Sundejte záclonu, zkraťte ji nebo přemístěte tyč o několik centimetrů výš a do stran. Po úpravě zopakujte test s rukou. Pokud nad parapetem ucítíte proud teplého vzduchu a sklo se po hodině topení nerosí, je hotovo. Zároveň zkontrolujte, že radiátor není zanesený a odvzdušněný – i dokonalá záclona selže, když topení nehřeje. Studené sklo pak není vina látky, ale neprůchodného vzduchu.”
Reviews
There are no reviews yet.